Moc má jméno šibenice

Celá řada případů dle dochovaných svazků Archivu bezpečnostních složek ukazuje na provázanost StB s těmi, které pak přinejmenším odsoudili k vysokým trestům a přinejhorším k trestu smrti provazem. Není možné donekonečna jen popisovat příběhy odsouzených, v komunistických věznicích trpících osob, ale je třeba si klást také otázku - kdo byli ti, jež stáli za jejich utrpením. Ale také je třeba se ptát, proč není současná justice schopna a v mnoha přídech ochotná odhalit viníky.

 

Následující příběh je jen jedním z celé řady případů na počátku 50. let. Plně zapadá do schématu scénářů StB při likvidaci nepohodlných osob, jako tomu bylo na Moravě v případu Babice, Světlana, Hory Hostýnské atd. Pod falešnou identitou agenta západní zpravodajské služby se snaží oslovit příslušník či spolupracovník StB co největší množství lidí, kteří jsou mu ochotni pomoci a nebo mu jen naslouchají - to se jim však stává osudným.

 

Existují doklady o tom, jak v létě 1948 StB zaškolovala své pracovníky ve vytváření tzv. „kontrolních sítí“ a to po vzoru gestapáckých volavčích sítí – princip byl totožný, ovšem StB jej rozšířila o metodu provokace, kdy KSČ potřebovala v určitém regionu nejen zlikvidovat nepohodlné lidi, ale také zastrašit potenciální odpůrce. Vždy šlo o nasazení buď příslušníka StB a nebo spolupracovníka jako tzv. agenta ze zahraničí do vybrané lokality. Bylo tomu tak v Babicích, v případu Světlana, BOZ 38 v Hodoníně či akce agenta Sedláka a jeho oběti Cermana na Novopacku. Dokonce známe příslušníky StB, kteří se na provokacích podíleli. Mistrem ve svém oboru byl jako řídící orgán Pich Tůma a v Uherském Hradišti tzv. agent Jindra, občanským jménem Josef Tureček.

 

Ve svazcích Archivu bezpečnostních složek je náš příběh veden pod názvem Matouš a spol. V-842 Brno. Je to příběh o člověku bez svědomí Josefu Matoušovi ( tzv. agentu jménem Karel) a jeho obětech, jejichž jediným proviněním byl tichý nesouhlas s praktikami nového režimu.

 

Spolu s historiky, badateli, vyšetřovatelem ÚDV, s pamětníky a také s pomocí hraných rekonstrukcí bude dokument pravdivou ukázkou metod práce tehdejšího režimu a jeho výkonných složek, které měly obavy především s těch odpůrců, kteří se nebáli odporu ani za německé okupace. Dokument by měl rovněž poukázat na neochotu současné justice určit viníka - logiku tato neochota má, vždyť v justici pracují potomci těch, kteří se v padesátých letech podíleli na krutých trestech pro nevinné lidi.